Materiály esenciálních olejů

Materiály použité na extrakci vonných olejů mohou být rostlinného, živočišného nebo syntetického původu. Některé se používají přímo jako noty vůně, jiné než fixativ. Všechny jsou však důležité, protože každá malá odchylka nám dá nový druh vůně.

Na výtažek rostlinných vonných elementů se používají různé části rostlin. Nejčastěji jsou to samozřejmě květiny, které jsou u mnoha největším zdrojem vůně. Pak to může být kůra nebo samotné dřevo, pokud se jedná o stromy, dále jsou to plody, semena, listy ale i kořeny.

Květy rostlin, stáli za zrodem prvních parfémů světa. Květy jsou přítomny v téměř 90% parfémů, jak ženských tak i mužských. Nejčastěji použitým květem je růže. Ta je nejvzácnějším květem každého parfuméra. Extrakt růžového vonného oleje je přítomen v téměř 75% parfémů. Ne nadarmo se růže nazývají "královnou květin". Velmi slavné byly již za dob starověkých Řeků a Římanů. Při použití v parfumérství se květy růže sbírají v pozdní noci, protože jejich vůně je nejintenzivnější nad ránem, ještě před svítáním. Na výrobu jednoho kila vonného oleje růže se spotřebuje kolem 6 tun květin.

Jasmín je dalším často používaným květem. Najdeme ho asi v 83% všech parfémů a to v přírodní nebo v syntetické formě. Květy jasmínu se sbírají večer před západem slunce, když mají nejintenzivnější vůni. Jsou obzvláště jemné a při jejich nejmenším poškození ztrácí jejich vůně na kvalitě. Proto musí být skladovány ve speciálních nádobách, které zabrání jejich otlačení. Také je třeba velmi brzy zpracovat, protože po utržení rychle ztrácejí svou vůni.

Fialky jsou také lidstvu známy již od pradávna. Začali se používat v medicíně při výrobě balzámu proti bolestem hlavy. Jejich vůně inspirovala prvních parfumérů k extrakci vonných olejů a výrobě prvních vonných balzámů. Dnes se vůně fialek vyrábí většinou synteticky. Je to tak proto, že květ fialky obsahuje jen malinké množství esenciálního oleje. Při dnešním poptávce po parfémech, by bylo nemožné vyprodukovat dostatečné množství fialek na výrobu potřebného množství jejich oleje.

Vůně Ylang-ylang, rostliny pocházející z jiho - východní Asie, se používá při výrobě mnoha parfémů. Její květy se sklízí asi tak 2-3 týdny po rozkvětu, kdy se jejich vůně naplno vyvine. Po sklizni se musí ihned zpracovat jinak se znehodnotí. Pro tuto časovou tíseň se často v levnějších verzích parfémů používá syntetická forma této vůně. Případně také i olejový výtažek této rostliny, takzvaný Cananga olej. Tento se kromě parfémů používá tak esoterický vonný olej, který se aplikuje při pocitech nervozity, stresu a napětí.

Některé rostliny mají své vůni obsaženou nejen v květech, ale i jiných jejich částech. Takovou velmi verzatilne využívanou dřevinou v parfémovém odvětví je pomerančovník. Najdeme ho růst ve Francii, Španělsku, Itálii a na severu Afriky. Z pupenů tohoto stromu se vyrábí absolutní extrakt, který se však pro svou vzácnost používá méně. Naopak olejový extrakt z květů, nazývaný neroli, se používá velmi často. Najdeme ho v téměř každé citrusové vůni jak mužské tak ženské. Své jméno získal podle Italské princezny Neroli, která ho svým hojným používáním proslavila. Citrus aurantium (anglicky petitgrain) je výtažek z listů a stonků pomerančovníku, který se získává pomocí destilace. V parfumérství se používá zejména jako vůně v hlavě parfému. Využívá se hojně iv kosmetice a to při výrobě krémů pro mastnou pleť nebo pro léčbu akné.

Dalším zdrojem vůně jsou plody rostlin a stromů. Překvapivě množství ovocných plodů jako jablka, jahody nebo třešně při zpracování nevyprodukují extrakt s dostatečně intenzivní vůní. Tyto vůně se proto vyrábějí synteticky. Ovoce, jejichž aromatický extrakt získaný lisováním kůry se komerčně často používá, jsou citrusové plody jako pomeranč, citron nebo limetka.

Pryskyřice je dalším oblíbeným zdrojem vůně. Pochází z kůry stromů a má velmi specifickou vůni. Používá se již odedávna jako přísada do vonných tyčinek. Parfémem pryskyřice obecně přidá naturální, lesní pocit. Jakési propojení s přírodou. Využívá se zejména v cypřišových vůních. Zdrojem pryskyřice jsou zejména dřeviny rostoucí v centrální a východní Evropě nebo v Itálii.

U mnoha dřevinách je vyhledávaným zdrojem vůně jejich samotné dřevo. Nejznámějším a asi i nejpoužívanějším vonným dřevem je santalové. Pro některé východní náboženství je to posvátná vůně používaná při různých modlitbách a obřadech. V parfumérství se používá převážně jako základ vůní nebo také jako fixativ.
Dalším velmi známým je cedrové dřevo. To pochází z oblastí Maroka, Libanonu a východní Afriky, přičemž Marocký cedr se považuje za nejkvalitnější. Tak jako i santal se i cedr používá zejména v základu vůně.
Jinými často používanými dřevy jsou růžové, březové nebo dřevo stromu Aquilaria tzv. agarwood. Tato dřevina roste po celém světě v oblastech deštných pralesů a připisují se jí různé léčivé a náboženské vlastnosti.
Také kůra dřevin jako vanilka či skořice, na které jsme zvyklí spíše kuchyně než z prodejny parfémů, je častým materiálem dnešního parfuméra.
Je mnoho druhů rostlin, jejichž listy se používají na extrahování vonné esence. Některé pro koncentraci vůně v nich jako rozmarýn nebo levandule, jiné čistě pro přidání pocitu zeleně do vůně jako například obilí či listy rajčete. Asi nejpoužívanějšími extrakty z listů jsou labdanum a pačuli.
Pačuli je dřevina, která dodává mnohým parfémem tuhý a pevný přírodní základ. Nejlépe se jí daří v Malajsii a na Sumatře.
Labdanum je sladká lepkavá substance získávána z druhu růže rostoucí ve Španělsku a Maroku. Nejčastěji slouží jako fixační vůní v parfému.
Semena jsou zdrojem vůně zejména bobovitých rostlin jakými jsou například tonka, kakaovník, kávovník nebo také z bylin jako koriandr, kardamon či anýz.
Nosu dobrého parfuméra se neukryli ani podzemní části rostlin. I kořeny, bulvy zda cibule si našly své místo při výrobě parfémů.
Sušené cibule irisu mají vůni velmi podobnou violkám a často se i používají při syntetizácii vůni fialek. Před zpracováním se nechávají schnout až dva roky. Cibule irisu se používaly v parfumérství již za dob antického Řecka. Také v dnešním parfémovém průmyslu jsou velmi vzácným materiálem.
Tráva vetiver, tak často používaná aroma, obsahuje vonné oleje ve svých kořenech. Tento, mezi parfuméry tak populární druh trávy, najdeme růst zejména v Asii a Americe.
Olej z kořene rostliny costus pocházející z Himalájí se velmi často používá jako fixativ. Má velmi silnou, intenzivní koncentraci, proto se přidává v menších než malých množstvích aby neprorazil původní buket dané vůně.

Jiným důležitým zdrojem vůně kromě rostlin jsou pro parfumérů zvířata. Jsou to jejich sekreční žlázy, které produkují látky s velmi intenzivním pachem. Živočišné extrakty se proto skoro vždy požívají v zředěných koncentracích. V správných poměrech živočišné extrakty dodávají vůním bohatost, teplo, plnost a pocit přirozenosti. Možná je to právě proto, že po chemické stránce jsou tyto výtažky velmi podobné lidským sexuálním aroma.

Ambergris (ambra) se objevila jako organická vosková hmota plovoucí na hladině tropických oceánů. Ta tam vznikla v důsledku nestrávených zbytků potravy velryb. V takovém stavu je vůně ambry tak silná, že je až nepříjemná. Musí se proto ředit, nejčastěji v alkoholu. V parfémech se používá většinou jako fixativ a má nasládlou aroma. V dnešní době se již chemikem podařilo tuto vůni syntetizovat a v její původní podobě se již nepoužívá.

Bobrovina je sekret ze žláz kanadského bobra. Přímá forma tohoto sekretu má také velmi silný odér a proto se musí ředit. Dnes už známe syntetickou formu této vůně. Bobrovina se používá jako v mužských tak ženských parfémech. Dodává jim koženou nebo kouřové aroma, která může zejména v ženských parfémech připomínat vůně orientu.

Cibet je další často používanou animální vůní. Pochází z těla africké cibetem. Tak jako i předešlé složky tak i tato se vyrábí synteticky. Má podobnou vůni jako pižmo, ale trochu dymovejšiu a sladší. Je výborným fixativem a používá se v těch nejlepších parfémech dostupných na současném trhu.

Pižmo je nejsilnějším a nejdražším animálním extraktem. Pochází z podkožního vaku samce Kabar pižmového, což je druh jelena žijícího v oblasti Tibetu a Mongolska. Ať už v jeho originální nebo syntetické formě, použitý jako fixativ nebo jako nota na základě vůně, pižmo se nachází v 90% všech parfémů. Je proto asi nejdůležitější ze všech přísad a používá se zejména pro jeho fixativ vlastnosti a dlouhodobý účinek.

Syntetické zdroje vůní jsou relativní novinkou v parfumérství. Mohou nám zprostředkovat vůně, které bychom v přírodě nenašli. Nebo naopak, nahrazuje rostlinné a živočišné vůně, čímž zabraňuje masovému sběru rostlin nebo odchytu zvěře.
Také je zřejmé, že při použití syntetických vůní, hraje svou roli finanční stránka. Je mnohem jednodušší a levnější některé vůně vyrobit jak je získat z jejich původního zdroje. U většiny syntetických vůní laik nepozná rozdíl. Snad jen cenovka zůstává nápovědou při otázce, je ta krásná aroma z ampule nebo z přírody?